Občan | Pacient

Rychlé odkazy

Nový náměstek ministra zdravotnictví chce, aby další lékárny vznikaly na venkově a ne v obchodních centrech


Datum vydání: 6. 3. 2018
Zdroj: iHNed.cz
Autor: Markéta Šrajbrová


Nový náměstek ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (ANO) Filip Vrubel přichází na ministerstvo zdravotnictví z poradenské společnosti Deloitte. Ve státní správě ale není nováčkem. V minulosti řídil ministerský odbor farmacie, později pracoval ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv. Vojtěch mu dal za úkol doplnit do eReceptu slibované funkce navíc. Zároveň se Vrubel zaměří na lékárny. Chce najít způsob, jak podpořit vznik nových lékáren v odlehlejších oblastech. V případě center, kde je lékárna "na každém rohu", si naopak dovede představit regulaci. "Třeba se nepovolí vznik lékárny, když o 200 metrů dál už jedna je," nastiňuje. Dodává ale, že by se přiškrcení nejspíš netýkalo již existujících provozoven.


Proč jste se rozhodl vrátit do státní správy?
Jednak je mi sympatický program, který chce pan ministr zavést – transparentnost, předvídatelné rozhodovací procesy, open data a tak dále. A do značné míry je to i v osobě pana ministra, se kterým přicházím a pravděpodobně s ním i odejdu. Nemyslím si, že by kdokoli další, kdo by sem přišel, měl takto ambiciózní program, s takovou vizí, jako má pan ministr Vojtěch. Asi bych pak sám nechtěl pracovat na ministerstvu jenom proto, abych tu pracoval.

Vláda je nyní v demisi. O tom, jak bude vypadat, až se bude podruhé ucházet o důvěru, se stále jedná. Jste připraven na variantu, že by Adam Vojtěch už v té druhé sestavě nebyl?
S tím samozřejmě člověk musí počítat. Šli jsme do velké nejistoty. Diskutovali jsme o tom, jestli můj nástup má smysl. Ale situace je taková, že pan ministr má spoustu priorit, které musí na úroveň sněmovny protlačit v horizontu několika málo měsíců. Je to třeba otázka lékového záznamu, který má být platný od příštího roku, úhrad zdravotnických prostředků a spousty dalších témat. Úkoly tu jsou, je potřeba s nimi pomoci a já zároveň vnímám, že je možné je udělat za pár měsíců.

Máte se podílet na tom, aby byl eRecept doplněn o lékový záznam pacienta. Jak složitá úprava to je?
Lékový záznam už dnes existuje v minimalistické variantě. Pacient má možnost se do lékového záznamu podívat, ale ten proces není uživatelsky úplně přátelský. Je potřeba vytvořit legislativu, která umožní, aby Státní ústav pro kontrolu léčiv zavedl takové funkcionality ke stávajícímu eReceptu, jež umožní lékaři, který bude předepisovat lék, podívat se, jaké jiné léky byly dotyčnému předepsány. A umožní lékárníkovi podívat se, jaké léky už byly pacientovi vydány, aby mohl zkontrolovat duplicity a interakce. Bude potřeba precizně popsat kompetence jednotlivých aktérů. Na papíře to tedy ve výsledku možná nebude mnoho paragrafů, ale budou za tím desítky či stovky hodin práce.

I tak si myslíte, že se to dá stihnout během několika měsíců?
Budeme muset. Je to priorita pana ministra, kterou já dostanu za úkol jako věc číslo jedna.

Lékaři si stěžují na to, jak složité a uživatelsky nepřívětivé je se do systému eReceptu přihlásit. Budete zpětně řešit i toto?
Není to tak, že bychom se s lékaři a lékárníky přestali bavit a řekli, že to, co teď platí, už tak bude. Naopak. Myslím si, že je potenciál některé věci upravit. Chtěl bych začít diskusi o tom, jestli technologické řešení, které teď funguje, je opravdu nutné. Jestli lékař musí mít kvalifikovaný certifikát, elektronický podpis. Možná se dozvím, že to bez toho prostě nejde. Pak s tím nic neuděláme, ale naše práce bude vysvětlit to lékařům.
Lékařům ale často vadí i věci, které nemůže ovlivnit stát. Jedna z připomínek je délka odezvy systému, když předepisují eRecept. Jsou tu výtky, že to trvá desítky vteřin. Ale SÚKL garantuje, že v jeho systému více než 90 procent receptů má odezvu do dvou vteřin. To, že u konkrétních lékařů je prodleva delší, je bohužel problém na jejich straně, se kterým v tuto chvíli neumíme pomoci. Je to otázka jejich internetového připojení a softwaru zakoupeného od soukromé společnosti.

Ale když stát po lékařích požaduje nějakou povinnost, neměl by jim poskytnout „full service", aby to sami nemuseli složitě řešit?
Určitě. Já si myslím, že SÚKL se v tomto opravdu snaží. Dělal také semináře pro softwarové společnosti. Dokonce má na svých stránkách uvedené spolupracující firmy, u nichž garantuje, že jejich software plně využívá všechny funkcionality eReceptu. To, co donedávna mohla být oprávněná výtka, je otázka vzdělávání lékařů. Na tom ale pracujeme, pořádáme semináře po krajích. Ukazujeme lékařům, jak eRecept funguje, odpovídáme na jejich otázky a sbíráme zpětnou vazbu.

Podle ministra Vojtěcha byste se měl zaměřit také na stabilizaci lékárenského sektoru a na to, aby péče nechyběla v odlehlých oblastech. Jak to chcete udělat?
Zabezpečení dostupnosti lékárenské sítě je mince se dvěma stranami. Jednou je to, že jsou odlehlejší regiony, kde lékárna není úplně dostupná. Je potřeba najít nějaké mechanismy, aby tam vznikla. Pravděpodobně půjde o „dotační" mechanismy, hrazené třeba ze zdravotního pojištění. U lékařů už dotace fungují. Když v nějakém odlehlém místě chybí ordinace praktika, pojišťovna s lékařem uzavře speciální smlouvu a dá mu vyšší úhrady. Umím si představit, že něco podobného se může vymyslet u lékáren.
Druhá strana mince je naopak obrovský přetlak lékáren ve velkých městech, nákupních střediscích a tak dále. Je to otázka velkého konkurenčního tlaku mezi lékárnami. Takzvané nezávislé lékárny se hodně bojí, že jsou vytlačovány síťovými lékárnami. Umím si představit regulaci. Například formou, která je běžná v zahraničí, tedy zavedením demografických a geografických kritérií, která by musela být naplněna, aby mohla vzniknout nová lékárna. Třeba se nepovolí vznik lékárny, když o 200 metrů dál už jedna je. Něco takového.

Nekřiví takové zásahy trh?
Každá regulace do určité míry deformuje trh. Podle mého názoru není správné trh deformovat zpětně. Nemyslím si, že je tu prostor říct, že zavřeme lékárnu, která už někde je. Ale spíš je třeba nastavit optimální režim do budoucna.

Ale to, že přiškrtíte bujení lékáren v centrech, přece automaticky neznamená, že pak vyrostou lékárny na periferii.
To určitě ne. Já bych byl rád, a to už není otázka několika měsíců, kdyby se vytvořila mapa, do níž by se laicky řečeno lékárny zakreslily, a kolem každé by se udělal kruh. Je potřeba říci, co je to dostupnost. Někde kilometr, jinde pět, v odlehlých krajích třeba patnáct. Pokud v daném okruhu nějaká lékárna je, tak je dostupnost zjevně zajištěna. Pak nám ale z mapy vyjdou bílá místa, kde lékárna není. Je třeba podpořit, aby tam nějaká vznikla.

Jak a odkdy chcete změnit odměňování lékáren?
Je to souhrn vícero opatření. Všechna jsou ale na úrovni vyhlášek či cenových předpisů, takže to není tak náročný legislativní proces. Umím si představit, že něco, co by podpořilo lékárenský segment, jsme schopni vymyslet letos, tak aby to platilo od 1. ledna 2019.
Požádali jsme Českou lékárnickou komoru, aby připravila vlastní návrhy. My jsme jim pro to poskytli data. Jakmile návrhy budou mít, my zanalyzujeme, jakým způsobem by dopadly do systému veřejného zdravotního pojištění a na pacienty. Musíme si pohlídat, aby to bylo udržitelné.

Mezi poslanci i novináři kolují anonymy, podle nichž jste v roce 2011 v roli ředitele ministerského odboru farmacie způsobil pojišťovnám škodu 50 milionů tím, že jste potvrdil chybný výpočet SÚKL, na jehož základě pak pacienti dopláceli méně za léky na bronchitidu. Jak to bylo?
To, co se v anonymech píše a co bohužel některá média převzala, aniž by mě kontaktovala, je celé vykonstruované. K žádné škodě nedošlo. Naopak, přinesli jsme systému miliardové úspory. Úhradové mechanismy jsou postaveny tak, že když je úhrada nižší, pacient zaplatí vyšší doplatek, když je vyšší, pacient zaplatí méně. Otázka škody je tedy naprostý nesmysl. Pojištěnci posílají pojišťovnám své peníze na pojistném a zároveň čerpají péči hrazenou pojišťovnami. Tady za ten lék pacienti platili menší doplatky.
Když jsem tu působil jako ředitel odboru farmacie, rukama mi prošly tisíce spisů. Správních řízení o cenách a úhradách jsou desítky tisíc. Je i statisticky nemožné, aby k chybám nedocházelo. V tomto případě SÚKL udělal v jednom řízení chybu. Když se někdo odvolává na ministerstvo a na chybu neupozorní, protože si stěžuje na něco úplně jiného, tak odvolací orgán ani nemá možnost si toho všimnout. To znamená, že spis se mi na stůl dostal, ale zdravotní pojišťovny si stěžovaly na něco jiného než zrovna na tu chybu, která tam byla. Odvolací orgán v takových případech nepřezkoumává zbytek spisu. Chyby si paradoxně všiml sám SÚKL o pár let později.

Říkáte, že ke škodě nedošlo. Ale z pohledu pojišťoven to přece škoda byla, protože musely vydat více peněz.
To nejsou peníze pojišťovny, ale pojištěnců. Ti za lék zaplatili méně. O tom, že ke škodě nedošlo, svědčí i fakt, že pojišťovny nevyužily procesních možností, jak chybu napravit, a ani domnělou škodu nevymáhaly.

Ale pokud by se taková chyba udělala u více léků a pojišťovny za ně pak hradily více, tak to systém položí.
Ve správních řízeních, která probíhala v letech, kdy jsem byl ředitelem odboru, jsme přinášeli miliardové úspory. Když se podíváte na vývoj nákladů na léky v uplynulých letech, zjistíte, že segment se skoro nehýbe. Takže hrát si s tím, že někdo platil více, nebo naopak s tím, že někdo přinesl miliardové úspory, je vlastně nesmysl, protože lékový rozpočet se chová jako unikátní celek. Nemůžete se na jednotlivá řízení dívat izolovaně.

Budete na autory anonymů podávat trestní oznámení?
Ano. Pošpiňuje mě to, já si to nenechám líbit a vidím to i jako politický tlak na pana ministra. Podle mě to zachází nebezpečně daleko a naplňuje to podstatu pomluvy. Je potřeba se bránit. Sbíráme indicie, abychom věděli, kudy to vede. Jakmile je budeme mít, předáme je policii.
Anonymy, které například pošpiňují poradce pana ministra, chodí každý den, někdy i dvakrát denně. Bohužel nejde jen o aktuální boj proti ministrovi a jeho poradcům. Víme o tom, že v tomto resortu je udavačství naprosto běžné. Víme o desítkách anonymů na ředitele odborů, náměstky, v rámci hygienických stanic. Je to neskutečné.

Jak se vám v takové atmosféře bude pracovat, když je pod anonymy podpis „zaměstnanci ministerstva"?
Jsem přesvědčen o tom, že to nejsou zaměstnanci ministerstva. Je zřejmé, že za anonymy proti poradcům a ministrovi stojí skupiny v pozadí, jak někdo říká, mafie, která zdravotnictví ovládá i skrze finanční toky. A těm se nelíbí, že naším cílem je větší transparentnost a předvídatelnost v rozhodovacích procesech.

Co si máme představit pod pojmem mafie, která ovládá zdravotnictví?
Lidé, kteří se v problematice orientují, určitě budou vědět, kam směřuji. Já jsem právník, a dokud nemám sebrané důkazy, mluvit o nich samozřejmě nebudu. Ale sbírám je, a až je budu mít, tak je předám policii.

Co tvrzení, že jste napojen na farmaceutickou lobby?
To je úsměvné. Moje kariéra začala na ministerstvu zdravotnictví, pak na Státním ústavu pro kontrolu léčiv. To, že skončila, nebyla moje vůle. Při čistkách po nástupu exministra zdravotnictví Němečka odcházely desítky expertů. Já jsem byl jedním z nich. Člověk se pak něčím živit musí. Já jsem nikdy nepracoval pro farmaceutickou společnost v tom smyslu, že bych byl její zaměstnanec, na rozdíl od řady jiných aktuálních či bývalých zaměstnanců ministerstva a SÚKL, u kterých na to ale nikdo nepoukazuje. Nikdy jsem se žádnou neměl ani poradenskou smlouvu. Pracoval jsem v poradenském a advokátním sektoru. Dostával jsem výplatu od Deloittu.

 

Nástroje stránky

Informace o stránce

Publikováno: 06.03.2018

Poslední úprava: 06.03.2018, 16:48